Zhruba v posledních dvou desetiletích zaznamenávají země OECD vysokou míru přistěhovalectví a zároveň ve značné části západního světa dochází k dlouhodobému hospodářskému růstu. Vezměme si takový Cobh, rušné turistické městečko v jižním Irsku, které se kdysi proslavilo vývozem lidí. Z jeho přístavu vyplulo do Ameriky nějakých 2,5 milionu Irů a Irek. Z jejich darů byla vystavěna zdejší velkolepá a ponurá novogotická katedrála.
Nyní se Cobh stejně jako zbytek Irska jen hemží zahraničními pracovníky. Najdeme tu Poláky na stavbách, Lotyše, který vlastní krámek s knedlíky, kysaným zelím a jinými lahůdkami, Jihoafričana v turistické kanceláři, jiného zas za volantem taxíku, Číňany v restauracích, Bangladéšana, který provozuje rybárnu, a tak dál. Zdejší hoteliér přiznává, že by se bez přistěhovalců neobešel: když nedávno hledal recepčního, ani jeden ze dvou set uchazečů nebyl rodilý Ir.
Přistěhovalectví může být jak důsledkem, tak příčinou hospodářského blahobytu, avšak mnohé lidi v hostitelských zemích s množstvím imigrantů je třeba o hospodářských přínosech ještě přesvědčit. Z listopadového průzkumu pro televizní stanici France 24 vyplývá, že přistěhovalce považuje za dobrodiní pro domácí ekonomiku 55 procent Španělů; stejně smýšlí 50 procent Italů, ale jen 42 procent Britů a Němců a pouhých 30 procent francouzských respondentů.
Jejich šance rostou
Nevraživost vůči…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
