Čertovo kopýtko bude, jako vždy, ukryto v detailu.Berlusconi je zpátky. Zapatero vypráskal konzervativce. Bude starostou Londýna Boris, či Ken? Evropa, před pětadvaceti stoletími kolébka demokracie, je dnes jejím pařeništěm. Chaotická, často zkorumpovaná, zdeformovaná mediálními korporacemi, občas v rozporu se svou podstatou – Berlusconi! –, ale pořád demokratická, lidé v ní můžou měnit vlády. Neuplyne měsíc, aby někde v Evropě nebyly volby. A nikdy nevíte, kdo vyhraje.
I Češi by měli mít zájem
Koncept antických Řeků, zvaný demokratia, je sice starý, ale pro mnoho Evropanů je novinkou: polovina dnešních evropských států si užívá konsolidované liberální demokracie sotva jednu generaci. Ale členství v Evropské unii – od Portugalska po Chorvatsko – posiluje tuto demokracii v jedné zemi po druhé a tato transformativní síla Evropy mění režimy efektivněji než jakákoli armáda.
Dnes se v Evropě rodí velká idea: my, Evropané, bychom se měli shodnout na tom, že šířit moderní, liberální verzi demokratia za naše hranice je v našem vlastním zájmu. To by měl být hlavní cíl evropského projektu pro nejbližších padesát let. Ne někomu vnucovat jeden model pomocí zbraní ani „exportovat demokracii“, ale podporovat ji mírovými prostředky. „Ukazovat cestu neznamená ji vnucovat,“ řekl předseda Evropské komise José Manuel Barroso minulý týden, když uváděl do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
