Vodíkový ostrov

Před devíti lety se z Islandu rozšířila do světa zajímavá zpráva: obyvatelé ostrova se chtějí v polovině století pyšnit hospodářstvím, které jako první na světě nebude produkovat prakticky žádné emise skleníkových plynů. Benzin a naftu by měl nahradit vodík.

Ostrov ohně a ledu k tomu může využít svých ojedinělých podmínek – díky ledovcovým řekám a geotermálním zdrojům disponuje obrovskými zásobami levné a obnovitelné elektřiny, kterou lze použít právě k výrobě vodíku.

Zpráva o islandských plánech vzbudila velkou pozornost, později se však rozhostilo ticho. Výsledky osmileté práce totiž vypadají na první pohled nevalně: po Reykjavíku jezdily před několika lety tři vodíkem poháněné autobusy, dnes se v ulicích hlavního města projíždí třicet osobních vodíkových aut, která mohou tankovat v jediné čerpací stanici.

O neúspěchu přesto zatím hovořit nelze, proměna ekonomiky je během na dlouhou trať. Osud vodíkového snu ovšem zůstává nejistý a nerozhodnou o něm ani tak islandští průkopníci, jako spíš globální trh. A ten nabídne zajímavé alternativy – například vozy nabíjené přímo z elektrické sítě. Ale nepředbíhejme.

Soulad protikladů

Čeští cestovatelé Jakub Havel a Hynek Adámek před třemi lety kouzlo severského ostrova popsali jako „soulad protikladů“. Tato trefná charakteristika vystihuje i energetický status quo země.

Vytápění…