Druhá vláda Mirka Topolánka se konečně klidně usadila v křeslech s jistotou parlamentní důvěry a dala si i vlastní jméno. „Bude to vláda reformní,“ sdělil premiér při obhajobě svého projektu ve sněmovně.
Mirek Topolánek ale dobře ví, že trvalejší reformy s pozitivním ekonomickým dopadem neprosadí jen za podpory dvou poslanců odpadlých od většinového přesvědčení sociální demokracie. Poslanci Pohanka a Melčák sice podepsali jakousi „širší“ dohodu, v níž naznačili, že v některých důležitých bodech podpoří reformní snahy vlády, kabinet ale bude k prosazení svého záměru potřebovat mnohem větší podporu. A to třeba jen z praktických důvodů, protože při tak křehké většině bude velmi těžké, aby všichni vládní poslanci byli vždy ve sněmovně – mnozí z nich jsou ministři, časově velmi vytížení.
Důvodů k hledání širší podpory reforem od sociální demokracie je mnohem víc. Tím nejhlavnějším je záruka trvalosti změn. Skutečné reformy je třeba udělat tak, aby je příští vláda v jiném politickém složení nemohla okamžitě zrušit. Kontinuita vládnutí je nejlepší zárukou ekonomické a sociální stability. Proto také předseda vlády hovořil o sestavení komise pro změny ve zdravotnictví, tedy právě případ reformy, která si žádá širší shodu. A na zdravotnictví se také dá dobře ukázat, že hledaná shoda by nemusela být tak obtížná, jak to ze silácké rétoriky vládce nad Lidovým domem vypadá.
Platba ze recept už není tabu
Při vyjednávání o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 89 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
