Francouzská patová revoluce
Ulice plné rozhořčených lidí s transparenty a rudými odborářskými prapory, naopak osiřelá kolejiště železnic, metra, uzavřené pošty, školy, vypnutý proud veřejného osvětlení a davy nespokojených, stávkou zablokovaných občanů.
Ulice plné rozhořčených lidí s transparenty a rudými odborářskými prapory, naopak osiřelá kolejiště železnic, metra, uzavřené pošty, školy, vypnutý proud veřejného osvětlení a davy nespokojených, stávkou zablokovaných občanů. Vláda pod takovým tlakem ustoupí a navrhované reformy odpíská. Francouzské protestní stávky státních zaměstnanců jsou si podobné jako vejce vejci. Obdobně to ve Francii vypadalo i v druhé polovině listopadu. Přesto se nakonec odehrála historická změna. Kabinet z konfrontace sice vycouval, ale prosazovanou reformu takzvaných „speciálních režimů“ neodvolal. Oč přesně šlo a jakou mentalitu chce vláda změnit, lze doložit na následujícím případu.
Rovnost a bratrství
Když na začátku tohoto století francouzské podniky a společnosti přecházely na parlamentem posvěcený nový zákon o zkrácení pracovního týdne ze 40 na 35 hodin, přikročil k podobnému kroku i kolos státních železnic. Zjistilo se, že díky rychlejším moderním vlakům např. strojvůdci pracují jenom 32 hodin týdně. Vedení železnic v zájmu sociálního smíru chtělo jejich výhody v praxi ponechat, přesto však vypukla stávka. Tito zaměstnanci totiž požadovali už tak příznivou pracovní dobu snížit jako ostatní ještě o dalších 5 hodin.
Lépe řečeno, jestliže se pracovní týden všeobecně zkracuje, mělo by to platit v rámci celého kolektivu železniční společnosti.
Adekvátní myšlenkové procesy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].