Myšlenka, že příliv zahraničního kapitálu podpoří hospodářský růst, může být iluzí.
Ve světě financí je něco v nepořádku. Problémem není další finanční krach na některém nově vznikajícím trhu, s předvídatelnou nákazou zachvacující sousední země. I ty nejexponovanější státy zvládly poslední kolo finančních šoků, v květnu a červnu 2006, poměrně pohodově. Současná potíž tkví spíše v tom, co napomohly odhalit relativně klidné časy: předpovídané přínosy finanční globalizace není nikde vidět.
Finanční globalizace je nový fenomén. Jeho počátky lze vystopovat v 70. letech minulého století, kdy se do koloběhu vracely petrodolary a vyvolávaly rozsáhlý kapitálový příliv do rozvojových států. Až kolem roku 1990 však hodila většina vznikajících trhů obezřetnost za hlavu a u soukromých portfolií a bankovních toků odstranila kontrolní mechanismy. Privátní kapitálové toky od té doby prudce stoupají a ční nad obchodem se zbožím a službami. Svět tedy prožívá opravdovou finanční globalizaci asi pouhých 15 let.
Nefunguje to, jak by mělo
Uvolnění kapitálových toků mělo neúprosnou logiku – tedy alespoň se to tak jevilo. Rozvojové státy, argumentovalo se, mají řadu investičních příležitostí, ale chybí jim úspory. Příliv zahraničního kapitálu jim umožní čerpat z úspor bohatých zemí, zvýšit míru investic a povzbudit růst. Navíc měla dát finanční globalizace chudým státům možnost zklidnit cyklický pohyb od vzestupů k propadům, vážící se k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].