Neutrální vášeň

Co mají společného Rakousko a Bill Clinton? Tak by mohl začínat jeden z těch špatných vtipů, jimž se člověk přece jen občas zasměje. „S touto ženou jsem žádný sex neměl,“ tvrdil bývalý americký prezident, ačkoli brzy potom skvrny na šatech Moniky Lewinské mluvily jinou řečí.

Christoph Drexler: „Měli bychom neutralitu zrušit a národní svátek z 26. října přesunout na jiné datum.“Diskuse, která v posledních týdnech ovládala rakouskou veřejnost, se netočila kolem sexu, ale kolem smyslu takzvané „ustavičné neutrality“. I když je zahraniční politika alpské republiky trochu větší „suchopár“ než eskapády bývalého prezidenta, šlo o ty samé otázky: Je lepší se přiznat k něčemu, co všichni vědí? Anebo je možné nalézt takovou interpretaci slova „neutralita“, která nebude bránit rakouským vojákům bojovat?

S vášní na fetiš

„Fetiš“, „fraška“, „životní lež“ – výrazy, kterými rakouští politici, komentátoři a experti neutralitu během diskuse obdařili, nejsou zrovna šarmantní. Přitom neutralita už dlouhá desetiletí patří k nedotknutelnému jádru rakouské identity. Jakoby výměnou za odchod Rudé armády a plnou státní suverenitu vídeňský parlament 26. října před dvaapadesáti lety schválil tzv. „zákon o neutralitě…