Egyptský bestiář

Svět je plný běžných záhad: proč i v dospělém věku někdy posloucháme rodiče, proč se sourozenci navzájem liší nebo proč máme rádi zvířata. Nejdále do minulosti můžeme sledovat vztah ke zvířatům ve staré egyptské kultuře s jejími kočkami, psy i nesrozumitelnými bohy, kteří mají zvířecí hlavy a lidská těla.

Od zvířat je odvozena také čtvrtina všech hieroglyfů, které Egypťané používali. Výstavy starého egyptského umění ukazují učebnicově věrná vyobrazení hus, pelikánů, žiraf, hrochů zápasících s krokodýly. Egyptologové Philippe Germond a Jacques Livet na začátku obsáhlé monografie o zvířatech v zemi faraonů říkají, že „ze všech civilizací dávného světa se žádná netěšila z tak blízkého a významného vztahu k říši zvířat jako dávní Egypťané“.

Pochopitelně je obtížné, ba skoro nemožné přenášet zkušenosti jedné doby a jiné kultury do našeho světa. Když ale čteme egyptské ódy na zemřelé psy nebo si prohlížíme obrazy dvorních dam s kočkami, pociťujeme velkou spřízněnost. Zvířata se v průběhu věků tak trochu „stala lidmi“ – vzpomeňme na existenci veterinářů, speciální kosmetiky pro zvířata či cestovního pojištění pro naše čtyřnohé přátele. To s sebou ovšem nese různá úskalí. Psychiatři běžně řeší donedávna téměř neznámý problém, jak utěšit člověka, jemuž zemřel jeho zvířecí společník.

Skrze egyptská mysteria bychom…