Zbožňuji plané teoretizování. O všem, například o neustálém koukání do zrcadla a lenosti. „Zkrácení pracovní doby a snížení namáhavosti práce uvolnily prostor pro růst hedonického postoje ke světu,“ vysvětluje sociolog Miloslav Petrusek.
Ve své knížce Společnosti pozdní doby (2006) hledá a nachází komplikovaná a duchaplná vysvětlení pro zdánlivě jednoduché jevy, jako jsou kreditní karty, diplomy a dluhy. Vysvětluje pojmy jako somatická, hlučná, hrabivá či narcistní společnost. A mezi všemi pojmy také užvaněná nebo pojmenovávací společnost, tedy taková, která si jen tak vymýšlí a generuje termíny a slova.
Je to ironická, ostrá a zábavná kniha, kterou člověk velmi dobře přečte i při vší lenosti a neustálém koukání do zrcadla.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
