Trochu moc jídla – z papíru
Čím dál víc si lámu hlavu, jak přinejmenším neurychlovat sebezkázu lidstva nepotřebným plýtváním.
Čím dál víc si lámu hlavu, jak přinejmenším neurychlovat sebezkázu lidstva nepotřebným plýtváním. Míra plýtvání je ve Spojených státech, které jsou skutečně „zemí hojnosti“, pro člověka odchovaného socialistickým „asketismem“ i dost odstrašující.
Američané se například vykrmují ostošest. V restauraci vám naloží na obří talíř obří porci, ze které by se najedlo deset afrických dětí.
Přehnané dávky ve stravovacích zařízeních se netýkají jenom jídla. Dlouho mi bylo divné, že v Čechách jsem po dvou skleničkách vína ještě naprosto při smyslech, zatímco v USA při konzumaci druhé již začínám blábolit z cesty a strkat si v čínské restauraci hůlky do nosu. Až mi došlo, že naservírovaná dávka alkoholického nápoje činí mnohem víc než české dvě deci. Pochopitelně nekritizuju americkou štědrost, ale při své padesátikilové hmotnosti bych někdy uvítala skutečně jen tu dvoudecku k jídlu. Pokud nechci obtěžovat personál svými „evropskými“ požadavky, buď musím vypít víc, anebo nedopít.
Všeobecně dostat nebo koupit malou dávku čehokoli ve Státech není vůbec snadné. Chápu, že když kdysi osadníci jeli desítky kilometrů do nejbližšího města nebo vesnice, nakupovali zásoby ve velkém. Ale proč se tyto zvyklosti nadále transplantují do městských oblastí, kde je většinou přeobchodováno? Nechci půl litru peroxidu vodíku, když se říznu do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
