Literární slovníky představují Američana Ambrose Bierce (1842–1914?) jako klasického autora válečných povídek. Jenže Bierce je něčím víc: veterán z občanské války sice vypráví o válečných hrůzách, avšak nejde mu o nějaké mužné historky, ale o tajemství fascinace zlem. Mohutně tak předběhl svou dobu a jeho vliv je zřetelný u Hemingwaye, Faulknera, Fitzgeralda i Steinbecka.
Do české kultury ho v šedesátých letech uvedli dva seriózní ručitelé: Josef Škvorecký a Jan Zábrana. Ten je také autorem překladů shromážděných v nyní vydané knize Zabit u Resaky. Je to jen zlomek toho, co Bierce napsal. Najdeme tu ale jeho nejslavnější povídky, včetně Případu na mostě přes Soví řeku, který roku 1962 zfilmoval Roberto Enrico.
Jeho postavy volně a tajemně procházejí branou mezi životem a smrtí, mezi snem a skutečností. Například v povídce Chickmauga líčí bitevní jatka z pohledu osmiletého chlapce, který právě ztratil celou rodinu, ale ještě si to neuvědomil. Čistým, stručným jazykem popisuje děsivé obrazy, které masakr zanechává v dětské hlavě stejně jako v čtenářově mysli. Jinde, v povídce Jezdec na obloze, vypráví o otcovraždě, která promítne pozorovatelům na oblohu obraz jezdce padajícího ze skály.
Bierce prostě předává obrazy, které se mu ve chvíli strachu vynořily v mysli. Ty obrazy jsou pro svou naléhavost věčné a to dělá z Bierce člena světové rodiny imaginativních umělců, od E. A. Poea přes Goyu až třeba k Fridě Kahlo. Proto také zůstal nedoceněný – nehodil se do „komerčního“ ani do „intelektuálského“ šuplíku.
Dobrá smrt u kamenné zdi
Ambrose Bierce by se označení „básník“ asi bránil, protože se stejně jako jeho literární hrdinové považoval hlavně za „správného chlapa“. Jako dvaadvacetiletý narukoval do unijní armády. Válka Severu proti Jihu mu přinesla sérii traumatických zážitků. Ty se sice staly hlavním zdrojem jeho literárního díla, ale zřejmě ho trvale citově poznamenaly. I jeho osobní život byl tragický: jeden z jeho synů byl jako sedmnáctiletý zabit ve rvačce kvůli děvčeti, druhý se později upil, opustila ho žena.
Jméno si získal jako novinář a dodnes platí za průkopníka investigativní žurnalistiky, kterou praktikoval zejména v listu San Francisco Examiner. Povídky začal psát roku 1871 a záhy si získal popularitu i v Anglii, kde dostal přezdívku Hořký Bierce. Zlom přišel až začátkem 20. století, kdy jeho styl vyšel z módy. Souhrnné vydání jeho spisů vyšlo v nákladu pouhých 250 výtisků, ale ani ty se údajně neprodaly.
V roce 1913 odjel do Mexika jako pozorovatel revolučních bojů Pancho Villy. O rok později tam beze stopy zmizel. V jednom z posledních dopisů píše: „Na shledanou. A kdybyste se doslechli, že mě u nějaké kamenné zdi rozstříleli na hadry, pak vězte, že pro mě je to dobrý odchod ze života. Vyhnu se aspoň stáří, nemocem a pádu ze schodů. Být gringem v Mexiku, to je eutanazie.“
Carlos Fuentes napsal na základě Bierceova osudu román Starý gringo a v jeho filmové verzi si Bierce s úspěchem zahrál Gregory Peck. Z toho plyne, že Ambrose Bierce byl jako „těžký frajer“ oceněn, zatímco jeho důležité dílo se sto let po jeho smrti zmítá mezi živořením a zapomněním. Tak to někdy chodí, ale je to škoda. Bierce by si zasloužil kompletní překlad do češtiny, a nejen tenhle náhodný editorský výstřel. Přesto ale dík aspoň za Zabit u Resaky.
Autorka je spisovatelka a scenáristka.
AMBROSE BIERCE: Zabit u Resaky, přeložili Jan Zábrana a Mikuláš Moravec, Toužimský a Moravec, 238 stran.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
