Zpráva o hudbymilovném Václavu Havlovi.
Václav Havel, jemuž je letos věnován trutnovský festival, se narodil o sedm let dříve než Mick Jagger. Je generačně o píď starší než rock´n´rollová éra. Právě o tolik, aby schytal její zásah až po dvacítce – už ne v pubertě, ale ještě pořád v době rozhlížení a sebesměrování. Rock se stal později Havlovým souputníkem ze svébytných, dosti nehudebních důvodů: normalizační socialismus s evropským dramatikem zacházel stejně jako s undergroundovými rockery.
Zaskučel květ
Známe záběry Havla s tamburínou, jak přibližným rytmizováním doprovází saxofonistu Billa Clintona. Jednou také s Plastiky bubnoval na sudy a hrnce, ale upřímně řečeno, na dokumentu to vypadá spíš jako veselé pózování pro kameru. Na obou záběrech je vidět muž, který by vlastně hudbu nejradši podpořil jinak. Znalci vědí, že je autorem jednoho rockového textu. Tedy – album Vladimíra Veita nebylo míněno jako rock, ale k Havlovu Zahýkal sýc bylo nezbytné přidat elektrickou kytaru. Havel nedodal verše, jeho stručné, tuhé, naschvál přiblblé provolání má náležitosti rockových sloganů: Zabučel bor / Rozumně hnít / Zaskučel květ / Krásné je čpít!
Když při pátrání po Havlově hudebním vkusu procházíme jeho sebrané spisy, nacházíme samé uspokojivé zmínky. „Vyšla u nás deska Bee Gees,“ upozorňuje dramatik Olgu Havlovou v dopise z vězení, …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
