Největší rozvod na světě
Byl to triumf ducha nad největším impériem světa. Nenápadného muže bez majetku a formální moci, který říkal, že je lepší umřít než se podvolit zlu. Jeho unikátní cesta ale nebyla beze ztrát.
Indicko-pákistánská hranice je dnes místo vhodné pro sběratele kuriozit. Na linii dlouhé, jako je cesta z Prahy do Madridu, je jediný hraniční přechod. Nejezdí přes něj žádná auta. Místní přechází jen velmi zřídka, získat vízum do sousedního státu znamená podstoupit několikaměsíční schvalovací martyrium, kdy úspěch mají jen někteří. Výměna zboží probíhá takto: z pákistánské strany nacouvá co nejblíže k „čáře“ například nákladní auto s ovocem. Pak se objeví zástup mužů v jasně zelených vestách, každý z nich popadne jednu z beden a spěchá s ní těch posledních padesát metrů k hranici. Tam na indické straně už čeká zástup podobných nosičů – v jasně modrých vestách, aby se náhodou nepromíchali. Modří pak přebírají bedny od zelených a nosí je do o kus dál přistaveného indického náklaďáku, který pak veze ovoce na místo určení.
Primitivní směna a přechod otevřený šest hodin denně jsou přitom známkou velkého pokroku a uvolnění poměrů mezi oběma státy. Už 60 let odděluje tahle hranice zaryté nepřátele. Byť i samo nepřátelství je značně kuriózní. Pákistánci a Indové z obou stran hraniční čáry se totiž od sebe liší asi jako Češi z Pardubic a Hradce Králové. Mluví stejnou řečí, stejně vypadají, mají stejnou mentalitu a stejnou historii. Ani se nedá říct, že je rozděluje náboženství, protože na obou stranách žijí muslimové a hinduisté. Když se tedy někde Ind s Pákistáncem náhodou potká,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
