Sesterské duo CocoRosie minulý týden koncertovalo v Praze a Ostravě. Poprvé jsme tak měli příležitost slyšet a vidět živě někoho ze špičky „nové písničkářské scény“ - hudebníků s až intimním akcentem, levnými nástroji a bazarovými tretkami v instrumentáři. Ze dvou Američanek s indiánskou krví s námi mluvila ta bez operního školení, s vokálem blíž undergroundu a hip-hopu: Bianca Casady.
Není to zapeklitá věc, být na scéně pořád jaksi osobní i před publikem, které má po vašich úspěšných albech čím dál větší očekávání?
Docela to jde. Když si vzpomenu na první vystoupení, vidím, že se na pódiu cítíme čím dál líp.
Cítily jste se dobře i v newyorské Carnegie Hall, kam vás letos jako organizátor pozval David Byrne z Talking Heads?
Jo, to byl zvláštní zážitek. Naprosto jsme to tam respektovaly, ale měly jsme zároveň pocit, že se do toho musíme opřít hodně divoce, protože je tam všechno tak… tak střízlivé. Tak starožitné. Tam neuděláte klubovou atmosféru, trochu máte pocit, že to není vaše vlastní představení, že tam nepřetržitě jede show samotné Carnegie Hall. A navíc myslíte na to, že stojíte na stejném místě, z jakého zpívala Billie Holiday.
Řekl vám Byrne, čeho si na vás tak cení?
Já s ním moc nemluvila. Máma, ta s ním propovídala spoustu času, ale ona si zas moc nepovídá o muzice. Máma s námi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
