V počítačové gramotnosti a rozvoji internetu patří Češi k posledním v EU a nic na tom nezměnilo ani speciální ministerstvo.
Na vrátnici úřadu utopeného mezi věžáky pražského Žižkova na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že mu čas ukrajuje poslední tři týdny života. Lidé stále procházejí železnými turnikety u vchodu, obrazovky v kanceláři ostrahy blikají. V chodbách za recepcí je ale konec o dost čitelnější, skoro každá druhá kancelář zívá prázdnými stoly, úzkými chodbami jen tu a tam zazní vzdálené hlasy. Jaká je vlastně bilance končícího ministerstva informatiky – úřadu, který měl pomocí moderních technologií rozhýbat zkostnatělé struktury české byrokracie – a co se stane s projekty, které tu po něm zůstaly?
Boura to opepří
Pro zaměstnance Ústavu pro informační systémy to v roce 2003 byla velká událost. Jejich řady rozšířilo několik desítek nových tváří, a především – z obyčejných úředníků se rázem stali zaměstnanci ministerstva, což mimo jiné znamenalo i nezanedbatelné zvýšení platů. Ministerstvo to nebylo nijak velké: sto šedesát lidí s půlmiliardovým rozpočtem by jinde vydalo na jeden odbor. Podstatné ale bylo, že ve vládě měl mít ministr Vladimír Mlynář pozici stejnou jako ostatní. Co víc, právě re-zort informatiky se chystal zbylým ministerstvům začít pořádně mluvit do práce.
Na stole leželo hned několik projektů: kromě okřídleného hesla e-Government, za kterým se skrývá propojení úřadů pomocí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
