Pavol Weiss: Pomsta, přeložil Jiří Tomáš, Akropolis, 200 stran
Mezi nepočetnou skupinku slovenských prozaiků, jejichž knihy vyšly v poslední době v českém překladu, se zařadil Pavol Weiss, kterého záložka vznosně tituluje jako „slovenského Viewegha“. Je to troufalé označení. Zasazením do atraktivních kulis a literární kvalitou spadá spíše do ranku autorů typu Martina Nezvala. Příběh reklamního textaře Sama Hrušky, který vymýšlí, jak se co nejrafinovaněji pomstít milionáři, jenž mu přebral milenku, neirituje ani tak odvozeností nebo logickými naschvály ve výstavbě thrillerové zápletky. Hlavně je to celé prostě a jednoduše špatně napsané.
Michal Viewegh: Andělé všedního dne, Druhé město, 124 stran
Michal Viewegh na rozdíl od výše zmíněného slovenského autora psát umí. Útlá novelka se také nemůže pyšnit originalitou námětu – koncept soucitných andělů empaticky komentujících lidské činy si vypůjčil od Wima Wenderse a jeho Nebe nad Berlínem. V pražských Nuslích se střetnou osudy několika postav – každá z nich se musí tak či onak vyrovnávat se smrtí, smrtelností nebo umíráním. Největším problémem knížky je právě její rozsah – sotva vás někteří z hrdinů začnou upřímně zajímat (mladá vdova Ester), autor příběh nemilosrdně utne. Pár dní po přečtení stylisticky suverénního textu bohužel moc čtenářských dojmů v hlavě nezůstane. Snad jen způsob, jakým se Viewegh popasoval s konceptem andělů z pozice nevěřícího. Mají občas chlípné myšlenky, pochybují o Bohu a jejich pohled na konec života se zrovna neslučuje s křesťanským učením: „Takže neexistuje žádné potom? Právě to definitivně skončilo? Jako když vypneš televizi.“
Ondřej Cihlář: Nový cirkus, Pražská scéna, 260 stran
Ústřední postava souboru Vosto5, absolvent Katedry alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty AMU, se ve své studii pustil do zkoumání takzvaného nového cirkusu, který se zrodil v 70. letech ve Francii jako emancipovaná odnož pouličního divadla a jehož dny ukončil zcela nedávno až takzvaný cirkus dnešní. „Protože vývoj cirkusu byl v našich zemích prakticky zcela vyklouben znárodněním všech cirkusů a sloučením v roce 1951 pod Československé cirkusy, varieté a lunaparky, nemůžeme srovnatelný vývoj vůbec sledovat. Opravdu okrajově se zmíním o některých cenných počinech,“ píše Cihlář a z našich nových cirkusáků se věnuje například Turbově Cirkusu Alfred či Polívkovým představením v Divadle na provázku.
Milan Nakonečný: „Neznámý filosof“ Louis-Claude de Saint Martin, Malvern, 106 stran
Autor knihy Člověk touhy byl za neznámého filozofa označován už za svého života (1743–1803). Nakonečný se jej rozhodl v českém prostoru zpopularizovat mimo jiné proto, že ve svém díle přinášel naléhavou výzvu „lidstvu k duchovnímu povznesení svého života, k tomu, aby se vrátilo ke svému rajskému prastavu vnitřní harmonie a harmonického soužití s přírodou“.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
