Naše sebeobranná politika

Článek o české armádě od Jaroslava Spurného a Ondřeje Kundry vyvolal mimořádnou odezvu v politických i odborných kruzích. Proto přinášíme už druhou diskusi na toto téma.

Luboš Dobrovský

ministr obrany v letech 1990–1992

Je nezbytné konečně změnit pohled vedení armády a samozřejmě i celé veřejnosti, především politiků, na operační nasazování českých vojáků mimo území ČR.

Jindřich Tomáš

náměstek ministra obrany v letech 1998–2001

Je-li kolaterální škoda způsobena nepříteli násobkem škody vojenské, pak mluvíme o asymetrii, která je plodným prostředím pro růst terorismu.

Luboš Dobrovský: Respekt ve svých dvou posledních číslech otevřel otázku naší obrany. Rád bych k problematice obrany přidal pár poznámek.

Především je třeba zdůraznit, že přes všechny nedostatky, oprávněně zmíněné v článcích redaktorů Spurného a Kundry a sociologa Ivana Gabala, dosahují příslušníci AČR v operačních nasazeních ve spojeneckých svazcích velmi dobrých a vysoce hodnocených výkonů. Ve světle problémů, o nich již byla a ještě bude řeč, je to nesporně výsledek vynikajícího improvizačního umění, které má být vojákům vlastní.

Jenomže improvizace nestačí. To, co schází, a poměrně již dlouho, je jasná…