Mýty a balady v ČT

Dokumentární filmy zažívají v Česku nebývalý vzestup. Točí se jich čím dál víc, mají rekordní sledovanost (Manželské etudy po dvaceti letech Heleny Třeštíkové si loni na ČT 2 pravidelně pouštěl milion diváků) a soutěž Český lev pro ně letos vůbec poprvé chystá zvláštní cenu. Něco tu ale nehraje. Ožehavé dokumenty mapující politické nebo ekonomické kauzy, které hýbou zdejší společností, se na obrazovce objevují minimálně.

Copak dokumentaristé nemají o žhavé náměty zájem? Nebo snad natáčení blokuje ze strachu před reakcemi mocných politiků a byznysmenů Česká televize?

Překonat tlak

Hodinových (takzvaných velkých) a půlhodinových (aktuálních) dokumentů chce letos ČT vyrobit podle svého mluvčího celkem pětaosmdesát. Ovšem jak naznačují dramaturgové, aktuálních politických z toho bude stěží pár procent. Praha nepřipravuje žádný, Brno zatím neví (ale spíš také ne). Pouze Ostrava se hodlá zabývat v rámci cyklu Ta naše povaha česká kontroverzním vztahem vsetínského starosty Jiřího Čunka k Romům.

Za důvod této malé četnosti politických dokumentů na veřejnoprávní obrazovce se často považuje snaha vedení televize o jejich blokování, protože kritizovaní politici drží v šachu financování televize a také volbu rady, která bude vybírat příštího šéfa ČT. Oprávněnost tohoto pohledu potvrzují dva nedávné případy politicky citlivých snímků, které se vedení ČT pokusilo zastavit nebo…