Češi, do toho!
Ptají-li se mě lidé v Rakousku na český národní sport, odpovím: houbaření a hokej. Jinými slovy: kombinace pečlivé pomalosti a bleskové rychlosti.
Ptají-li se mě lidé v Rakousku na český národní sport, odpovím: houbaření a hokej. Jinými slovy: kombinace pečlivé pomalosti a bleskové rychlosti.
O hokej jsem se nikdy nezajímala. To jest, než jsem přišla do Česka. Zanedlouho jsem pochopila, že lední hokej je v Česku společenský fenomén a katalyzátor národní hrdosti. V době olympijského vítězství v Naganu jsem nevlastnila televizor ani nesledovala sportovní zpravodajství. Když v noci putovaly hulákající davy s národní vlajkou pod oknem, myslela jsem si, že vypukla nová revoluce. Nebylo na ulicích tehdy víc lidí než v listopadu 1989?
Během normalizace se zápasy proti SSSR staly náhradním bojištěm. „Tyto dvě hokejové hodiny,“ napsal Petr Schnur v Britských listech, „ve kterých se vylidnily ulice a národ seděl svorně před televizními obrazovkami, suplovaly zejména v 70. letech do jisté míry jeho chybějící občanskou odvahu.“
Fenomén identifikace s tímto sportem je o to zajímavější, že aktivní hokej provozuje poněkud omezená skupina obyvatelstva. Není to masový sport jako lyžování v Rakousku. Výmluvný příklad je můj manžel, který se řídí heslem „Sport ist Mord“. I jako divák je imunní vůči sportovnímu nadšení. Přesně do chvíle, než nastoupí česká hokejová reprezentace. Jedině ta v něm dokáže vzbudit vlny překypující vášně. Když jde o titul na mistrovství světa či olympijské zlato, promění se můj tichý choť v hystericky křičícího tvora.
Sportovní utkání je kromě toho měřítkem pocitu národní identity. Kdo má pochybnosti, ať se podívá na zápas dotyčných mužstev. Komu fandíš, pro toho bije tvoje srdce. Hrají-li Češi proti Rusům nebo Američanům, neváhám, komu fandit. Když se ale utká české mužstvo s reprezentací mé rodné země, budu držet palce jí.
Manžel už předem tvrdil, že se bohužel budu moci dívat jen na začátek utkání. Již po první půlhodině bude podle jeho vlídného názoru rozhodnuto o zničující porážce alpského mužstva. Zůstávám v klidu. Koneckonců nemůžeme vynikat všude: na sněhu i na ledě.
Tlumočnice a matka dvojčat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
