Pár piv – a máme zajíce

Tělíčko, ruce i nohy má vyrobené z ohnutých korunkových zátek, které kdosi sletoval k sobě. Stejnou technikou mu anonymní autor vyrobil ocas. Pak – nejspíš až po letech – někdo dojemně ošklivé figurce přidal zelený klobouček a nápis Rumcajs. „On to byl původně kocour, ale zřejmě odezněla éra ladovských figurek, tak byl předělán na Rumcajse,“ uvažuje nad artefaktem sběratel Pablo de Sax: „Tyhle věci ze zátek mám hodně rád. Člověk nešel do hospody, sedl si doma, vypil deset piv a pak si udělal třeba zajíčka.“

Kousek od Rumcajse skutečně několik zátkových zajíců pohřbívá myslivce, chmurný průvod uzavírá ušatý kočí sedící trochu nepatřičně na hliníkové plechovce s pivem. Sálem někdejší dobříšské synagogy zrovna duní hlas Viktora Sodomy „ježek, ježek, ježek se má, může se smát a říkat, tak se poť“. Na výstavě v dobříšském kulturáku, která se v Česku poprvé pokouší rehabilitovat takzvané domácí umění, ale zdaleka nejde jen o recesi, jak by se mohlo zprvu zdát.

Bylo to v katalogu

Pablo de Sax je známý jako autor legendární sbírky výroků Vincenta Venery Tak pravil Vincent (1990) a jako jedna z hlavních postav byvšího kabaretu Zlatá kozačka, groteskního společenství lidí kolem muzikanta Bruna Ferrariho. Pod občanským jménem Pavel Veselý je ale jedním z nejrespektovanějších restaurátorů v republice. A ke svému sběratelskému koníčku…