Postavit Francii na nohy
Francouzi a jejich politici diskutují o nezbytnosti modernizovat pracovní i podnikatelské podmínky, stát, školství, reformovat sociální model, snížit nezaměstnanost i astronomický státní dluh, omezit politiku subvencí, vrátit se k návrhu evropské ústavy.
Na Zemědělském salonu v pařížském Výstavním parku oči přecházejí. Můžeme obdivovat nejkrásnější kusy dobytka, drůbeže, prasat a ovcí, vzorky obilí, ovoce, zeleniny a vinné révy, ale i jitrnice, jelita, klobásy, paštiky, šunky, sýry či pestrou nabídku vinných sklepů, pivovarů a likérek. Na první pohled výstavní skříň francouzského blahobytu, kterou světu pravidelně odhaluje prezident republiky. Úspěšně ji musí absolvovat i každý politik, jenž zastává významný post nebo se o něj uchází.
Že nejde o prázdnou frázi, dokládá příhoda z března 1995. Dva měsíce před prezidentskými volbami právě zde začal úpadek dosud nejpopulárnějšího kandidáta, k reformám naladěného premiéra Edouarda Balladura. Francouzská veřejnost totiž nelibě přijala jeho okázalý odstup od dobytka, neboť obligátní poplácávání krav prováděl v rukavicích, a především fatální omyl, když nerozeznal býčka od jalovice. Naopak jeho sok Jacques Chirac, který se s krávami fotil v objetí a bez rukavic, poprvé vystoupil z Balladurova stínu a rezolutně vykročil směrem k Elysejskému paláci.
V roce 1995 byla hlavním tématem oportunistická lež o boji proti „sociální fraktuře a nerovnosti“, o sedm let později se vše točilo okolo bezpečnosti, násilí a kriminality. V prvním případě byl výsledkem nezájem veřejnosti, v dalším pak postup Le Pena do druhého kola.
I letos média pečlivě sledovala každý krok favoritů po výstavišti.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
