Může za to Jan Patočka
Před 30 lety zemřel po policejním výslechu filozof a první mluvčí Charty 77 Jan Patočka. Jeden z mála slovenských signatářů Charty, filozof Miroslav Kusý, ve své úvaze pro Respekt píše o jeho klíčové roli.
Před 30 lety zemřel po policejním výslechu filozof a první mluvčí Charty 77 Jan Patočka. Jeden z mála slovenských signatářů Charty, filozof Miroslav Kusý, ve své úvaze pro Respekt píše o jeho klíčové roli.
Text úvodního Prohlášení Charty 77, pokud jej čteme bez dobového kontextu, působí velmi prozaicky, je bez patosu či spirituality. V odkazu na mezinárodní závazky z helsinské konference k dodržování lidských práv se v něm píše, že tyto svobody a práva „jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí, a jejichž uzákonění může významně pomoci humánnímu rozvoji naší společnosti“.
To je vše. Téměř celý další text se zabývá výpočtem práv, která tehdejší Československo porušovalo, a v závěru právně vymezuje, co vlastně Charta je, co není a jaký je její hlavní cíl („vést … konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv“). Text nakonec oznamuje, že prvními mluvčími Charty 77 jsou Jan Patočka, Václav Havel a Jiří Hájek.
Je obecně známo, proč tento strohý a vůči režimu v podstatě „vstřícný“ text vyvolal tak hysterickou reakci představitelů komunistického Československa. Pochopili ho jako politickou opozici, a proto ji pojmenovali jako protistátní aktivitu ztroskotanců a samozvanců.
Také…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
