Ve hvězdách

Vánoce na blátě, zní staré úsloví odrážející víceméně pravidelnou oblevu. Musí vyjít třetí den po zimním slunovratu skutečně na 24. prosinec? Pro ty, kdo si na to zvykali už od dětství, bezpochyby ano. Ale kdyby nebylo kalendářové reformy papeže Řehoře XIII., slavili bychom letos Vánoce 6. ledna a za pár tisíciletí až někdy na jaře. Zajímavá věc. Katolická církev, zhusta považovaná za symbol všeho zpátečnictví, prosadila v 16. století změnu, která uvedla kalendář do souladu s realitou. V pátek uplyne 424 let ode dne, kdy byl gregoriánský kalendář vyhlášen. Bezprostřední příčinou reformy ovšem nebyly Vánoce, ale Velikonoce. Dosud používaný juliánský kalendář byl sice velmi jednoduchý a astronomicky přesný, nicméně se postupně rozcházel s realitou otáčení Země natolik, že Velikonoční neděle už přestala být první nedělí po prvním jarním úplňku, což bylo liturgicky neúnosné. Lidé to zaregistrovali dávno předtím.

Juliánský kalendář byl zaveden 1. ledna roku 45 před Kristem a přinesl hned několik novinek. Původní římský kalendář znal totiž rok o 304 dnech dělený na 10 měsíců. Až král Numa Pompilius přidal 2 měsíce a rok získal 355 dnů. I tak se musel čas od času přidávat přestupný měsíc. Reforma Julia Caesara byla na tehdejší dobu dokonalá. Rok měl 365,25 dne a každý čtvrtý byl přestupný. Bylo vystaráno, dokonce na pár století po Kristově narození. Jenže i drobná diference oproti skutečné délce roku…