Město na hranici světů
Při letošním vyhlášení Nobelovy ceny za literaturu mohl možná porotcům někdo vyčítat, že přihlíželi k jiným hlediskům než čistě literárním. O Orhanu Pamukovi (1952) se totiž jako o horkém kandidátovi poprvé hovořilo již loni.
Při letošním vyhlášení Nobelovy ceny za literaturu mohl možná porotcům někdo vyčítat, že přihlíželi k jiným hlediskům než čistě literárním. O Orhanu Pamukovi (1952) se totiž jako o horkém kandidátovi poprvé hovořilo loni, kdy byl v rodném Turecku pranýřován za kritiku krajanů, kteří odmítají přiznat genocidu arménské a kurdské menšiny z počátku 20. století. Stejně nezpochybnitelné jako Pamukovy etické postoje jsou nicméně i jeho umělecké kvality. Nyní si je můžeme konečně vychutnat i v češtině. Nakladatelství BB/art na konci listopadu vydá jeho poslední román Istanbul.
Turky nikdo neutiskoval
Zmiňovaná aféra potvrzuje napětí ve vztahu Turků k Západu a případnému členství v Evropské unii. „Myslím, že v Turecku existuje určité nacionalistické hnutí, které chce zneužít pocitu nejistoty a navodit dojem, že zemi hrozí nějaké nebezpečí ze strany Evropy. Tito lidé vymýšlejí novou minulost, ve které Turecko vystupuje jako utiskovaná země. Tak tomu samozřejmě nikdy nebylo,“ prohlásil Pamuk nedávno v jednom rozhovoru.
Sám dokázal už mnohokrát nabídnout daleko bohatší a hlubší obraz minulosti své země. Třeba v historickém románu Bílý hrad z roku 1985, který se odehrává v 17. století. Podobně jako pozdější autorovy knihy zachycuje různé formy střetu mezi Východem a Západem, v tomto případě mezi tureckým velmožem a jeho vzdělaným křesťanským otrokem. Přes čtenářskou náročnost…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
