Problém ovzduší
Chtěl bych reagovat na rozhovor s Bedřichem Moldanem (Respekt č. 43/2006). V Česku se podařilo kvalitu ovzduší viditelně zlepšit, hlavně u oxidu siřičitého, který býval příčinou smogových situací. Poslední epizoda byla zaznamenána v roce 1992 v severních Čechách. Na druhé straně se zhoršila kvalita ovzduší dalšími látkami, jako jsou oxidy dusíku, prachové částice, aromatické uhlovodíky jako penzapyrén i přízemní ozon v létě, za spoluúčasti slunečního záření.
Problém koncentrací oxidů dusíku je předkládán veřejnosti výhradně jako nárůst počtu motorových vozidel. Nikde se nemluví, nebo se nechce mluvit o tom, že značný podíl má plynofikace a využívání plynu na vytápění. Jde o paradoxní situaci. Plyn je uváděn jako ekologické médium, což vedle nesprávné terminologie je jen částečná pravda. Z pozice kvality ovzduší jde v praxi o vyhánění čerta ďáblem.
Rozhodně není pravdivé neustálé strašení veřejnosti, že patříme mezi největší znečišťovatele ovzduší a doslova zruinujeme atmosféru. Tvrzení je založeno na tak zvaných měrných emisích ovlivňovaných počtem občanů u uváděných států. Záměrně nesprávně použitou statistikou stát jako například Čína s miliardou občanů nic neznečišťuje, oproti tomu ČR s pouhými 10 miliony obyvatel se uvádí jako závažný škůdce. Pokud se jedná o Kjótský protokol a zaváděné obchodování s emisemi skleníkových plynů, patřím do velké skupiny těch, kteří o účelnosti vyslovují vážné pochyby. Emisní povolenky, které jsou založeny na obrovské byrokracii a zaměstnávání mnoha dobře placených expertů, atmosféře neublíží ani neprospějí. Zcela dobře lze prognózovat, že po roce 2010 bude tento protokol zcela zásadně přepracován.
Za velmi pozitivní považuji trend snižování škodlivin ze spalovacích procesů velkých zdrojů. Občanům však zhoršuje dýchání stále stoupající počet domácích topenišť spalujících především hnědé uhlí. Rizikové vlivy souvisí se stoupajícími cenami energií, takže i v lesních oblastech státu, například na Šumavě, se přechází z důvodů nedostatku palivového dřeva rovněž na topení tuhými palivy. Zde by pomohla určitá forma dotací, na které stát v současnosti pravděpodobně nemá finanční prostředky. Rozhodně nepomůže zavedení ekologických daní. Zdražení zdrojů energií v praxi povede zcela logicky k dalšímu zhoršení ovzduší. I zde lze pochybovat o tom, že budou zavedeny kompenzace, které budou znamenat neutralizaci dalšího zvyšování cen energií.
V současné době se stává závažným jevem nárůst koncentrací prachových částic, které se stávají celosvětovým problémem. Zdravotním rizikem jsou vdechované částice o velikosti 10 mikronů, na které se doslova nabalují další škodliviny. Imisní limity jsou překračovány na značném území státu. Přestože není stav dořešen, připravuje Evropská unie další směrnici na mnohem jemnější částice o velikosti pouhých 2,5 mikronů. Z praktických důvodů spočívajících v zajištění způsobu jejich měření, hodnocení i navazujících značných finančních nákladů v podnikatelské sféře doporučuje ČR zatím uváděné limitní hodnoty do roku 2015 považovat za nezávazné cílové hodnoty. Celosvětově bude proto nutné vyvinout nové a dostupné technologie filtrů, které zachytí i mikroskopické prachové částice u průmyslových objektů. U lokálních topenišť však při dnešním zvyšování podílu spalování uhlí není řešení zatím známo. Je možné komentovat, že obdobným problémem může být i rozvoj spalování přírodní biomasy, kde rovněž dochází k úniku prachových částic do ovzduší.
RNDr. Jiří Hanzlíček, ekologický poradce ministerstva průmyslu a obchodu
Takový předpis není
Ač je to všeobecně rozšířená pověra, není pravda, že v Česku nesmíte mít dva pasy, jak píše paní Brdečková (Škoda Ameriky, Respekt č. 42/06). Sám jsem byl před několika roky v podobné situaci – můj pas s americkým turistickým vízem byl pokryt razítky, a tak jsem potřeboval další, nicméně i ten potištěný jsem si chtěl kvůli vízu nechat. Bez problémů jsem dostal pas druhý, přitom jako důvod pro jeho vystavení bylo uvedeno, že ten starý je zaplněn. Po několik let jsem tedy naprosto oficiálně vlastnil dva pasy. V případě paní Brdečkové šlo spíš o to, že pas je majetkem státu a po uplynutí doby jeho platnosti jej musíte vrátit, ale to je samozřejmě úplně jiný důvod než (neexistující) předpis zakazující mít dva pasy. Vím, že moje poznámka je naprosto malicherná, ale právě uvolněné nakládání s fakty mne nutí brát většinu věcí, které čtu v novinách, s obrovskou rezervou.
Martin Markl
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
