Globalizace s lidskou tváří

Koncepce globalizace se dle některých názorů objevila v okamžiku, kdy Spojené státy začaly být závislé na cizí ropě. Plně se však globalizační proces mohl rozběhnout až po skončení studené války a rozpadu Sovětského svazu. V dobách předglobalizačních se války vedly proto, aby nepřítel mohl obsadit cizí území a čerpat z jeho zdrojů. V globalizační éře stačí světu vnutit určitá pravidla volného toku zboží a kapitálu, využít dobré počáteční pozice dané znalostí technologií a trhů a bohatnout bez zbytečných válečných lží a nákladů na vojenská tažení. Taková je aspoň tvář globalizace, jak ji líčí kritici tohoto procesu.

S globalizací nepochybně souvisí řada problémů, má ale i své výhody. Tuto nejednoznačnost ilustruje například pěstování kávy v Latinské Americe: cena produktu je sražena konkurenčním tlakem jednoho velkého mezinárodního odběratele. Region se potácí na pokraji chudoby. Pěstitelé mají pocit bezmoci a nesvobody, většina zisků plyne akcionářům na druhém konci světa. Jenže pohlédneme-li na celou věc z ekonomického hlediska, vidíme, že příslušné země přece jen zvolna bohatnou.

Výhody globalizace pravděpodobně převažují, setkají-li se dvě vyspělé ekonomiky, například evropská a americká. Pokud se však potká například africká a americká ekonomika, nebo malajská a japonská, bývá většina výhod na silnější straně. Slabší hráč pak velice často reaguje tím, že se uchýlí k nějaké formě…