Mimochodem

Staré pašerácké stezky v Krušných horách se už před třiceti lety nedaly v zarostlém terénu skoro rozeznat. Upozorňoval mě na ně při procházkách dědeček mé ženy. Za první republiky tu jako financ číhal na své sousedy, neboť v obci, kam se přiženil, patřilo pašeráctví k tradičním řemeslům. Ze Saska se tudy tajně pronášely rance s kakaem, solí či exotickým kořením, opačným směrem zase některé průmyslové výrobky.

K pozoruhodnému handlu docházelo také v oblasti textilu. V Čechách byly levnější jehly do šicích strojů, v Německu naopak ložní prádlo, takže v lesích na temeni hor docházelo za nocí k tichým výměnám těžkých pytlíků za objemné balíky. Cenová politika obou států se nakonec odrazila i v místním předsvatebním folkloru. Nevěsty štíhlé jako proutek vyrážely ráno přes hraniční přechod do Němec, aby se odpoledne vracely se znatelným outěžkem, obaleny pod šatstvem svatební výbavou. Většina financů nanejvýš utrousila nějaký dvojsmyslný vtípek, dědeček však býval neoblomný, a to i v případě vlastní nevěsty Rózy, jež se měla za půl století stát prababičkou mých dětí. Nemilosrdně ji zadržel, vykonal osobní prohlídku a jménem státu konfiskoval kontraband. Do smrti pak poslouchal výčitky, zato však spal s čistým svědomím v dokonale procleném povlečení.

I před třiceti lety se na horách pašovalo, ale jen amatérsky. Tradice vymizely s místními Němci a novým adeptům hrozilo na starých stezkách zastřelení.…