Mimochodem
Pohoří Chřiby jsem poprvé překročil jako malý kluk v roce 1966. Přesněji řečeno, větší část pochodu jsem strávil na ramenou svého dědy a ostražitě pozoroval okolní lesy. Pode mnou se totiž ozývaly vzpomínky na setkání s loupežníky, medvědy a vlky.
Za vesnicí La Plaine-des-Cafres se vyprahlá stezka vine mezi políčky s cukrovou třtinou k lesíku. Na svahu se pasou zrzavé krávy, v dálce majestátně trčí sopka La Fournaise. Po několika minutách chůze pěšina náhle prudce padá dolů. Obzor se rozšíří jako při výstupu z těsné kajuty na palubu. Strmé zelené svahy a špičáky temných skal, v hlubinách stříbrná tepna řeky a mrňavé domky kreolské osady. Kaňon Grand Bassin a úmorný sestup pod žhnoucím sluncem.
Pohoří Chřiby jsem poprvé překročil jako malý kluk v roce 1966. Přesněji řečeno, větší část pochodu jsem strávil na ramenou svého dědy a ostražitě pozoroval okolní lesy. Pode mnou se totiž ozývaly vzpomínky na setkání s loupežníky, medvědy a vlky. Pouť do dědovy rodné vesnice začala v obci Salaš. Po kratší chůzi mezi zahrádkami se objevil travnatý svah a první smrky. Na záhonech dozrávaly okurky, luční květenu okusovaly kozy, v dálce majestátně trčel hrad Buchlov. Podobně jako pěšina stoupalo i letní slunce. Za chvíli bylo horko a děda si na hlavu položil modro-bílý kapesník opatřený v každém rohu uzlem. Jelikož se nám loupežníci, medvědi i vlci toho dne vyhýbali, zahájil jsem sledování zvětšující se tmavé skvrny na kapesníku.
Osadu na dně kaňonu tvoří vápnem natřené domky, políčka, pískové cesty, kaktusy a zkroucené stromy. Po návsi před malým koloniálem pobíhají děti i slepice, pod zaprášeným keřem nehybně leží černá prasata. Mají sem nataženou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
