Neobyčejné volby

Byla to obyčejná noc, podivná svojí obyčejností. Noc po prvních skutečně svobodných parlamentních volbách, které Ukrajina za patnáct let nezávislosti zažila. Šlo o volby, jejichž průběh, ještě více než výsledek, se stal zlomem ve snaze Ukrajiny přimknout se k Západu. Ukrajina, potácivě jako malé, rok a půl staré batole, tento první velký krok zvládla.

Souboj peněz

Volby svobodné byly. Regulérní ale s přimhouřením obou očí, které západní demokracie také přimhouřily. Hlasovací místnosti se sice oficiálně zavřely v deset hodin večer, ale na mnoha místech ještě před dveřmi stáli voliči, kteří ani po hodinách čekání nestihli vhodit lístek. Další desítky tisíc se už během dne s nepořízenou vrátily domů, když zjistily, že do volebních seznamů zase špatně zapsali jejich osobní údaje. Šlo především o ukrajinské Rusy, kterým špatně přepsali jména do ukrajinštiny. Volební hlasy se počítaly do čtvrtečního večera. Důvodem však tentokrát nebyla snaha o zfalšování výsledků (ty vzhledem k průběhu voleb se zarážející přesností odpovídaly sociologickým průzkumům), ale prostě špatný volební zákon. Svojí složitostí a nepraktičností ztížil volby až na hranici proveditelnosti.

Volební kampaň byla sice svobodná, ale v západoevropských podmínkách nepředstavitelná. Povoleno bylo všechno. Zejména neomezené výdaje na kampaň se staly hitem politického klání. Oficiálně zveřejněná čísla o stovkách milionů nebral nikdo vážně a všichni pozorovatelé mluvili o miliardách…