Zachraňte Máj

Mnohé stavby ze 70. a 80. let máme tak těsně spojené s normalizací, že je automaticky odmítáme. Jenže viděno nezaujatýma očima, nemusejí být vůbec špatné. Době navzdory.

Pozoruhodně rychlý obrat nastal v kauze obchodního domu Máj v Praze, postaveného architekty Masákem, Eislerem a Rajnišem počátkem 70. let. Zatímco v půlce února přinesly noviny informaci, že jeho majitel – společnost Tesco – žádá radnici Prahy 1 o demoliční výměr na tuto stavbu, v polovině března již reprezentant společnosti velebí autory Máje, že kdysi „navrhli tenhle skvělý dům a zajistili, že je stále tak funkční“. A žádost o povolení demolice je stažena, protože Tesco hodlá vlastně jen vyřešit plynulejší pohyb po budově. Toto rychlé prozření by si zasloužilo pochvalu. Jenže fakt, že Tesco zároveň zřejmě již definitivně prosadilo zbourání svého obchodního střediska v Liberci (shodou okolností též od architekta Miroslava Masáka) nabádá spíše k obezřetnosti a bedlivému sledování dalšího vývoje.

Diskuse kolem pražského Máje otevřela jedno obecnější téma, které stojí za úvahu – značně ambivalentní vztah české společnosti k architektuře nedávné minulosti, zejména ze 70. a 80. let 20. století. Tyto stavby nesou často stigma normalizační doby, která navíc skutečné architektuře opravdu nepřála. Tím spíše je ale třeba oceňovat ta díla, v nichž se architektonická kvalita prosadila – blbé době navzdory. Máj k nim bezesporu patří. Tato stavba …