Česko prohrálo u londýnského arbitrážního soudu jeden ze sporů s japonským bankovním domem Nomura. Tuzemské vlády nedokázaly prý v devadesátých letech ochránit jeho investice do Investiční a Poštovní banky a Nomura za to požaduje náhradu čtyřicet miliard korun. Kolik skutečně zaplatíme, rozhodne arbirážní soud během několika měsíců. Pravděpodobně mnohem méně, ze známých čísel to vypadá, že Nomura na investici do IPB vydělala, a to způsobem, který vedl k řadě trestních oznámení na šéfy IPB i zástupce Nomury. Prohraná pře je jedním ze zastavení na cestě neuvěřitelné historie privatizace banky, jejího tunelování a následného krachu. Historie, která dokumentuje největší polistopadovou loupež – bankovní socialismus devadesátých let – a roli politiků v její podpoře.
Charouz na pravoboku
Zjednodušeně řečeno, londýnský arbitrážní soud nám svým verdiktem vzkázal: Česká republika pomohla zdejším státním bankám při jejich privatizaci tím, že je dohromady řádově desetimiliardovými investicemi zbavila předchozích dluhů, ale IPB z této štědrosti vynechala, čímž poškodila její konkurenceschopnost. To je pravda. Na druhou stranu stát během své osmileté spolupráce s Nomurou šel japonským bankéřům neuvěřitelně na ruku, přitom každý poučený laik z dostupných faktů tušil, že Nomuře vůbec nejde o IPB a její prosperitu, ale získání Plzeňských pivovarů, které měla banka ve svém…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
