Tóny skleněné zvonkohry provázely 5. března 1815 ve švábském Meersburku skon jednaosmdesátiletého objevitele živočišného magnetismu, patrona mladého Wolfganga Amadea Mozarta, vyhlášeného bonvivána a svobodného zednáře Franze Antona Mesmera. Zkrachovalý léčitel prohlášený za šarlatána zanechal světu základy léčby moderní hypnózou a angličtině sloveso „mesmerize“ – uhrančivě přitahovat.
Rakušan Franz Mesmer studoval v polovině osmnáctého století ve Vídni náboženství, filozofii, právo i lékařství. Finanční jistotu mu přinesl sňatek s bohatou vdovou, klid duše pak virtuózní hra na populární, dnes zapomenutý nástroj – skleněnou zvonkohru. Slávu zahlédl Mesmer poprvé při pohledu na práci švýcarského kněze Glassnera předvádějícího před zraky veřejnosti zázračná uzdravení vírou. Průměrný lékař Mesmer, jenž svá studia prokazatelně ukončil plagiátorstvím disertační práce De planetarum influxu pojednávající o vlivu nebeských těles na lidské zdraví, usoudil, že je ve skutečnosti svědkem manipulace s živočišným magnetismem, vesmírnou silou proudící hmotným světem. Překvapivá uzdravení byla způsobena uvolněním zablokovaných průchodů v lidském těle a nastolením harmonie.
Úspěch byl značný. Mesmer sedával tváří v tvář svým pacientům, dotýkal se jich koleny, hleděl jim upřeně do očí a dlouhé minuty či hodiny jim přejížděl dlaněmi po rukou a žebrech. Pacienti zažívali nepopsatelné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
