Odhodlání sedláka Mičky

Petr Mička s ženou Terezou a pěti dětmi farmařil na březích řeky McKenzie ve státě Oregon. Pak přesídlil do vysněné usedlosti v Čechách a časy přitvrdily. Kvůli nevyplněnému lejstru přišel o dotaci, která rodinu živí. Navíc válčí se sousedy. Dětí má teď už devět, zima na krku, a tak je za co bojovat.

Pustiny

Hned za Dobruškou vede asfaltka do kopců a po pár kilometrech stoupání jsme v jiném světě. Auto klouže po ledovce, šero je v horách brzy odpoledne a všude jsou metry sněhu. Téhle části Orlických hor se říká Pustiny. Do Dobřan se dostaneme za odpolední tmy, dál je polská hranice. Vsí projdeme za pět minut. Párkrát zabušíme na dveře nějakého stavení, ale nikdo neotevře. Pak se k nám sněhem probrodí starší muž se psem. Ptáme se ho, kde je samota, na které bydlí sedlák Mička. Muž beze slova máchne holí po silnici. Jedeme dál a za ohybem cesty opravdu stojí rozložitý dům. Jsme na místě.

Nepříznivé prostředí

V ohradě přežvykuje slámu stádo ovcí. Ve sněhu před domem přešlapují dva černí poníci. Petr Mička je statný chlap, něco přes padesát, s drtivým stiskem ruky. V kuchyni je dlouhý stůl, židle, na stěně visí obrazy svatých. Místnost je zařízena stroze, je tu jen to potřebné. Zato vedlejší pokoj je herna plná hraček. Nakukují z ní děti. Houfují se kolem stolu. Vůdkyní dětské smečky je nejstarší, čtrnáctiletá Miriam. Na stůl přijde kafe s rumem, voda a…