Nejchudší země Evropy, už patnáct let rozdělená, navíc zdroj zbrojních rizik. To je výzva pro Cyrila Svobodu při jeho cestě do moldavského Kišiněva.
Stát, jehož separovaný díl funguje tak, že se tam před týdnem už počtvrté konaly volby do „nejvyššího sovětu“. Unikát? V postsovětském areálu žádná vzácnost. Gruzie se svou Abcházií, Ázerbájdžán s Náhorním Karabachem, málem i východní Ukrajina… Ale stát s touto charakteristikou na cestě do EU? To už je jiná. Právě to musíme mít na mysli při zprávě, že dnes Cyril Svoboda otevírá v Kišiněvě českou ambasádu. Samo o sobě to není žádná senzace, ale zajímavost narůstá v širším kontextu. Moldavsko je už patnáct let nezávislé. Jenže týchž patnáct let si drží de facto nezávislost její východní „nudle“ – Podněstří. Tento ruskojazyčný region při hranici s Ukrajinou neprodukuje hrozbu formátu al-Káidy, nicméně hostí obrovská ruská kasárna a je jedním z center obchodu se zbraněmi. Evropský zájem o Moldavsko je tudíž nasnadě. Navíc prezidenti Ruska a Ukrajiny vydali společné prohlášení – chtějí se aktivně podílet na vyřešení konfliktu mezi Moldavskem a Podněstřím. Takže znovu: Proč vlastně otevírat českou ambasádu v Kišiněvě? A jak může Praha, potažmo EU, ovlivnit zacementované rozdělení země?
Stravitelné sousto
Odpověď na první otázku je jasná. Moldavsko je spolu s Makedonií poslední…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
