Nebývá obvyklé, aby Kaleidoskop tvořila jen jedna zpráva, stejně tak ale nebývá obvyklé, aby diváci v kině spontánně tleskali po shlédnutí dlouhometrážního dokumentu. Proto bych se rád zastavil u filmu Nathaniela Kahna Můj architekt Louis Kahn, který je promítán v kinech a je k dispozici na DVD.
Důvodů úspěchu snímku u nás i v zahraničí (byl nominován na Oscara) je víc. Snímek má dynamiku, napětí, momenty překvapení, bezprostřednost a vtip, ale nenásilně plní i úkol seznámit laickou veřejnost s dílem jedné z nejpozoruhodnějších osobností moderní světové architektury Louise I. Kahna (1901–1974). Kahnův osud je sám o sobě velmi dramatický: přišel do USA z Estonska se svými rodiči jako chlapec. Dostalo se mu prestižního vzdělání, ale dlouho pracoval jako teoretik a řadový architekt. Zlom nastal teprve po studijní cestě do Itálie, která mu otevřela oči. Od šedesátých let pak bylo podle jeho projektů postaveno jen okolo deseti staveb, každá z nich však zásadním způsobem ovlivnila světovou scénu. Oproti funkcionalismu postavil brutalistní architekturu, vycházející z archetypálních vzorů; jeho stavby působí monumentálně, jako antické chrámy. Kahn pracuje fantasticky s betonem, režným zdivem, dřevem nebo ocelovými konstrukcemi.
Kahn nebyl jednoduchou osobností, vedl komplikovaný rodinný život – měl tři partnerky a dvě nemanželské děti. Celá „rodina“ se ale poprvé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
