Čeští diplomaté sehráli v Bruselu úspěšnou partii, která posunula evropskou zahraniční politiku. Češi se zastali slabších a přiměli k tomu i zbytek Evropy. Pro domácí veřejnost je to důkaz, že když se zdejší politici nebojí postavit za spravedlivou věc, může být český hlas slyšet. Pro Kubánce sevřené v kleštích Castrovy diktatury to znamená důstojnou naději, že se na ně ještě úplně nezapomnělo.
Fidel David Castro
Evropané si s Fidelem Castrem nevědí rady. Obraz komunistického tyrana se jim ztrácí pod plakátem vizionářského Davida, který se postavil americkému Goliášovi. Evropané se v Davidovi trochu vidí a znovu a znovu zkouší být s ním přes veškeré jeho vyvádění zadobře. Naposledy se o tom pohádali právě minulý týden. A výsledek sporu nečekaně ovlivnilo principiální české stanovisko.
Kořeny současné hádky vyrašily na jaře 2003, právě v době, kdy politika pomalého sbližování Evropské unie s diktátorským kubánským režimem zažívala své hvězdné chvíle: obchody se točily, na Kubu tekly evropské investice a turisté se opalovali na speciálně vyhrazených plážích. Na stole ležely připravené hospodářské smlouvy a Evropa si pochvalovala, jak rafinovaně umí z Bruselu obávaného tyrana kočírovat. Jenže pak vypukla válka s Irákem a Castro se rozhodl, že ve zmatku a protestech, které vzbudila, skoncuje potichu a nadobro s domácí opozicí. Ze dne na den tehdy v kubánských kriminálech…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
