Vpřed, hranicím vstříc

Na první pohled by se mohlo zdát, že analýza současné politické krize v Izraeli si žádá spíše přírodovědce než schopného komentátora: „Zemětřesení, hurikán, tornádo, bouře, výbuch sopky, vulkán.“ To je jen část výrazů, které provázejí poslední tři týdny zdejší politiku. Náhle je vše jiné, nezůstal kámen na kameni.

Velká koalice (vláda národní jednoty), s jejíž pomocí prosadil premiér Ariel Šaron stažení z pásma Gazy, se rozpadla a každý hraje sám za sebe: omlazení labouristé, Šaronův nový střed a po jeho odchodu zatím bezprizorná pravice (Likud). Celé dění míří k březnovým předčasným volbám – poté, co před týdnem prezident Kacav na Šaronovu žádost rozpustil parlament. Ale předvídat jejich výsledek si jen tak někdo netroufne. Vždyť už v lednu budou mít své parlamentní volby Palestinci, a teprve jejich vyznění doladí přesnější kontury v Izraeli. Pokud posílí Hamas, bude to voda na mlýn tvrdých postojů. Pokud posílí umírněný Fatah Mahmúda Abbáse, body sklidí spíše střed a levice. Právě to – zaujatost vlastní volební kampaní – je také důvod, proč se sami Palestinci k poslednímu dění v Izraeli moc konkrétně nevyjadřují.

Zpět ke skutečné levici

Strana práce, která založila židovský stát a v osobě Davida Ben-Guriona mu dala prvního premiéra, přestala být elitářským seskupením evropských přistěhovalců, které se desítky let dívalo na sefardy,…