Pyrrhové z ODS

Poslední průzkum veřejného mínění potvrdil to, o čem se tu mluví poslední týdny. Česko spěje buď k volebnímu patu, nebo k výhře levice. Naměřily to testy agentury STEM, v nichž občanští demokraté sice vedou s třiceti procenty, ale sociální demokracie se na ně dotáhla o rozdíl pouhých pěti bodů a spolu s komunisty obsazuje pohodlnou většinu. „ODS jde vstříc Pyrrhovu vítězství,“ předpovídá v MF Dnes politolog Bohumil Doležal. A uvnitř strany to rodící se vědomí nezůstává bez odezvy. Vlivný a populární hejtman Evžen Tošenovský už pohrozil, že pokud ODS zůstane v opozici, vedení si to odskáče.

Ostravské koště

Tošenovského slova ukazují, že odpovědnost a hrozící účtování jsou dnes v ODS diskutovaným tématem. To je velká změna oproti ještě celkem nedávným časům, kdy strana zářila jednotou a spokojeností. „Vyhráli jsme troje volby, není o čem pochybovat,“ předpovídal pro Respekt před rokem výsledek parlamentního hlasování symbol regionálního úspěchu ODS, starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa. Jeho spolustraníci právě zazářili v eurovolbách, ovládli horní komoru, až na jeden obsadili všechny kraje a nešetřili sebevědomými výroky o tom, jak se těší na pohodlné sestavování jednobarevné vlády. Experti vně ODS ale už tenkrát upozorňovali, že celý ten domek nadějí se může snadno zhroutit. Parlamentní volby jsou totiž něco úplně jiného než lokální hlasování a mohou se v nich zúročit všechny přehlížené zápory politického suveréna: u ODS například neschopnost srozumitelně a přitažlivě vysvětlit svoje návrhy, věčné hledání nepřítele, „negativismus“ nebo arogantní odhánění voličů výroky typu „je třeba porazit levicové priority jako ekologismus“. Experti tvrdili, že bez reformy a modernizace obsahu i politického stylu vítězství občanským demokratům unikne. „Minimálně od roku 2002 se ODS odcizila významné části pravicových voličů,“ napsal už loni v prosinci politolog Michal Klíma. „Její modernizace proto předpokládá razantní změnu strategie, jež by obsahovala i větší vlídnost k Evropské unii, k ekologii, sociální tematice, rázné vystupování proti klientelismu a korupci.“ Klímův politologický kolega Bohumil Doležal ve stejné době volal po obměně zastydlých, neinspirativních stranických špiček, které uvízly v politickém stylu minulosti a vyhrát s nimi budoucnost je nemožné.

Partaj ale tato varování neposlechla. Odpovědí byl nejprve nedávný šok z průzkumu, ve kterém vyšlo najevo, že velká většina zdejších občanů považuje ODS sice za sebevědomý a vůdcovský, ale arogantní spolek. Pak straně začaly stagnovat preference a sociální demokraté nabrali pod Paroubkovým vedením dech.

„Neumíme si vysvětlit růst obliby ČSSD. A to může vzbudit pocit, že vítězství není tak jisté,“ říká dnes starosta Jirsa. Pocit, že vítězství není jisté a že je s tím třeba něco dělat, získali další regionální politici a dávají to najevo. Nejhlasitěji Evžen Tošenovský, hejtman Moravskoslezského kraje. Ten vedení ODS kritizuje za to, že nepřichází s „novými tématy“. Jakými? To hejtman nechce říct. Odpovědnost za takové přemýšlení přenechává špičkám strany, sám je prý odpovědný za kraj a ne za sněmovní volby. Zatím. Protože pokud lidé v Praze neuspějí, je Tošenovský podle svých výroků v tisku rozhodnutý jim to spočítat.

„Měli bychom umět lépe a jednodušeji vysvětlit naše návrhy. Zatěžujeme voliče technokratickými pojmy,“ říká na otázku po příčinách stranického neúspěchu šéf bruntálské ODS Jiří Veverka. Jeho karvinský kolega Pavel Drobil zase přirovnává svoji stranu k probuzenému spáči, který si příliš překvapeně a příliš dlouho mne oči. Po nutnosti „rozšířit spektrum programových nabídek pro veřejnost“ volá i ústecký primátor a lídr tamní kandidátky Petr Gandalovič. Při poslouchání těchto výtek od důležitých oblastních vůdců ovšem vzniká otázka, kdo vlastně formuluje témata a předvolební strategii? Copak na to regionální politici nemají vliv? „Ne,“ říká Gandalovič, který jako stínový ministr pro místní rozvoj ovlivňoval podobu rezortní Modré šance a jako lídr ústecké kandidátky konzultuje svoji taktiku v boji proti premiéru Paroubkovi, do celkového směru ale nemá jak mluvit. „Strategii určuje grémium, tedy předseda, místopředsedové a předsedové parlamentních klubů.“

Politologové při pohledu na současné úvahy u občanských demokratů připomínají jejich problémy. „Ten hlavní bych popsal jako ,agresivní negativismus‘,“ říká Jiří Pehe. „Je hodně spojen s politiky, které přivedl do nejvyšší politiky Václav Klaus, tedy například s Tlustým, Langerem, Nečasem, Zahradilem, Římanem. Mirek Topolánek z této skupiny nepochází, ale bohužel přijal její styl a slovník.“ Šéf STEM Jan Hartl si navíc myslí, že ODS kromě vystupování podcenila i programovou stránku a ukazovala lidem jen tu svou obecnou a nekonkrétní Modrou šanci. „Nedocenila, jak je důležité cizelovat svoje návrhy a ukazovat, že na nich pracuje, že jsou dotaženy do nejmenšího detailu,“ říká Hartl.

Nová a lepší?

Doporučení expertů či politiků z nižších pater si ovšem vedení ODS začalo tváří v tvář aktuálně se rýsujícímu krachu brát k srdci a přichází s novu strategií.

Hlavním volebním manažerem je bývalý primátor Plzně a senátor Jiří Šneberger. On koordinuje činnost týmu mozků, které vymýšlejí, jak vyhrát ODS volby. Vedle politiků ODS a stranických manažerů pověřených produkcí kampaně jsou tam i nestraničtí odborníci. „Tito lidé analyzují volební a předvolební výsledky, analyzují, proč děláme chyby, jak se jich máme vyvarovat, navrhnou, jaké máme použít výrazové prostředky do kampaně,“ charakterizuje činnost týmu Šneberger. Konkrétní náplň ani jména členů mozkového trustu ale prozradit nechce: „Nejsou důležitá,“ říká. „Ale jsou to lidé profesně na výši.“

Novou strategii chce strana poprvé představit na kongresu v Brně tento víkend, později zveřejní i konkrétní znění zákonů. „Bude to poselství dovnitř strany i ven o tom, že nejsme stranou arogantní, negativní, bez sociálního akcentu,“ říká Šneberger. „Chceme strhnout nálepky, které máme – že jsme euroskeptická strana pro bohaté.“

Za první vlaštovku „nového stylu“ lze považovat návrh zákona o střetu zájmů, který občanští demokraté představili minulé úterý. Rozšiřují v něm okruh osob, jichž by se dotýkal, na státní zástupce, policisty, lokální politiky a členy orgánů Pozemkového fondu, České konsolidační agentury či Fond národního majetku. To je nepochybně krok kupředu – korupci jsou v Modré šanci věnovány čtyři odstavečky a jako zásadní lék se tam doporučuje menší počet razítek spojený s „důsledným odhalováním, vyšetřováním a dokazováním korupčního jednání Policií ČR“.

Šneberger si představuje, že by se měla změnit i taktika ODS jako opoziční strany. „Já bych se svým týmem chtěl, abychom se vymezovali pouze programově, nikoliv aby diskuse byla o tom, co kdo kde řekl a kdo komu šlápl na kuří oko,“ říká tvůrce kampaně. Přesně to samé ovšem sliboval předseda Mirek Topolánek, když na předminulém sjezdu vyzýval: „Vyvarujme se urážlivé personifikace – škodí nám to právě u lidí, které chceme získat, u intelektuálních, mediálních a manažerských elit.“ Brzy však na sliby zapomněl. Temperament je přece jen temperament a dobrá předsevzetí prostě někdy ukočírovat nestačí. „Do toho vám nic není,“ reaguje například Mirek Topolánek na věcnou otázku, koho by vedení ODS rádo vidělo v čele pardubické kandidátky, kde neuspěla jím doporučená stínová ministryně Alena Páralová. „Vzhledem k charakteru listu, který zastupujete, považuji za nejlepší odpověď větu, že vám do toho nic není.“

Na brněnský kongres přijede v nadcházející neděli i současný šéf britských konzervativců Michael Howard. Milá návštěva, která možná ODS poradí, jak neprohrát třetí volby za sebou.