Molotovův koktejl, zbraň, která nestárne. To si teď můžeme pomyslet při pohledu na televizní záběry z Francie. Symbol revolty, na který Evropa víceméně pozapomněla po roce 1968, oživila generace narozená v době pádu berlínské zdi, tedy v čase, kdy molotovy házeli tehdy stejně staří Palestinci v rámci první intifády. Dnešní vrhači mají jiné starosti než pařížští studenti z května 1968, jen cíl je v principu stejný. Tehdy po roce odstoupil prezident De Gaulle, i dnes by vrhači považovali za satisfakci, kdyby se změnil establishment nebo alespoň změnil svůj vztah k nim. V obou případech tedy létaly molotovy coby politická zbraň – ale nikoli neškodná: v Paříži nyní vážně zranily hasiče v obličeji a popálily handicapovanou důchodkyni v autobuse. Kde se vůbec vzala?
Snadněji vystopujeme její název než původ. Obyčejná láhev naplněná zčásti benzinem a do zbytku motorovým olejem, dehtem či roztaveným voskem. To vše pečlivě utěsněno a opatřeno zápalným knotem, třeba hadrem. Při nárazu na cíl se láhev roztříští, vazká složka se uchytí na jakémkoli povrchu a s ní spjatý benzin zapálí vše zápalné – ať už v parkujícím autě nebo v tanku. Tolik elementární návod. (Pro pokročilé: ještě účinnější je hodit pár lahví nehořících a teprve takto vzniklý rybníček zapálit lahví „ostrou“.) Není divu, že na takto jednoduchou technologii jen těžko někdo může vznášet autorské nároky.
Z nejnovější…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
