Malý krámek je plný zákazníků, ale majitelka paní Wangová se mračí: „Celá vesnice smrdí jak zkažený vajíčka a voda v řece už je zas černá jak sojovka.“ Dveře obchůdku se od rána netrhnou – vesničané si chodí pro vodu v plastových lahvích. U říčky Che, která touto západočínskou vesnicí protéká, je jak vymeteno, jen pár dětí se zacpanými nosy na sebe stříká vodu. Obec leží pár kilometrů pod průmyslovou zónou města Lan-čou. „Tak třikrát do měsíce sem přiteče takováhle voda,“ rozhazuje rukama paní Wangová. Většina obyvatel je sice velmi chudá, nic jiného než utrácet těžce vydělané peníze za balenou vodu jim nezbývá. Situace, jakých lze v dnešní Číně najít bezpočet.
Toxický blahobyt
Číňané jsou pyšní na ekonomický zázrak, který se v jejich zemi odehrává. Devítiprocentní ekonomický růst v posledních dvaceti letech je ovšem tvrdě vykoupen rychle se zhoršujícím stavem životního prostředí. Šestnáct z dvaceti nejznečištěnějších měst na světě se nachází v Číně, na třetinu území padá kyselý déšť, polovina obyvatelstva je odkázána na vodu znečištěnou biologickými odpady a třetina městského obyvatelstva dýchá znečištěný vzduch.
Když letos na jaře viceprezident Státního úřadu pro ochranu životního prostředí Pchan Jüe zkušebně zavedl „zelený“ hrubý domácí produkt, který od ekonomického růstu odečítá dopad na životní prostředí, a přepočítal na něj…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
