Třebaže popularita Jiřího Paroubka před časem strmě vzrostla především díky médiím, začal na ně premiér v posledních týdnech tvrdě útočit. Ačkoli to dělá nevkusně a nešikovně, lze s ním v jednom ohledu souhlasit. Dovolává-li se zpřísnění zdejšího tiskového zákona po rakouském vzoru, je dobré jeho hlas podpořit. Otázka ovšem je, zda má pan premiér představu o tom, co vlastně jím vzývaný tiskový zákon reálně obsahuje.
Podraz a zvrat
Shrňme si nejprve, co Jiřího Paroubka na zdejších médiích rozčiluje. Z jeho počínání je patrné, že nejvíce mu vadí Lidové noviny. Na tiskové konferenci, která měla být předminulý týden věnovaná hlavně důchodům, začal tomuto deníku vyčítat, že nazval chování ČSSD – která nejdříve slíbila vyškrtnout sporné paragrafy ze zákoníku práce a o několik hodin později to zase vzala zpět – „podrazem“. (Dodejme jen, že Právo použilo pro stejné chování mírnější výraz „zvrat“ a to mu už nevadilo.)
Dále pak redaktorovi LN Ondřeji Austovi premiér spílal za to, že odmítl přistoupit na jeho vykrucování. Šlo o to, že Ondřej Aust ve svém článku citoval výrok Jiřího Paroubka, že „v Rakousku fungují tiskové soudy“. Když za tento omyl sklidil posměch, snažil se vše zahrát do autu a tvrdil, že mluvil o „tiskových soudcích“. Měl ovšem smůlu, neboť kolega Aust má jeho výrok nahraný. Pan Paroubek na pásce říká: „Mohlo (by) existovat něco jako tiskový soud.“
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
