Volali mi z nakladatelství Petrov, že mám přijít na pohřeb. Panebože, na čí, lekl jsem se. Letos odešlo až moc mých starých známých, jen pár dní předtím si jeden z nich na opuštěné lesní cestě zavedl výfukové plyny do utěsněné kabiny půjčeného vozu. Oddechl jsem si, když se ukázalo, že Petrov pohřbívá jen sám sebe. To je jistě velká škoda, protože málokterý podnik tolik riskoval s nezavedenou českou beletrií. Té se však přece jen rodí víc, než kolik přátel mi zbývá.
V kulturních rubrikách se často píše o dluzích, které máme splatit tomu či onomu umělci, zpravidla osobnosti, jež se dokázala prosadit, neboť o legiích těch, jimž se to nepovedlo, ani nevíme. Hrob neznámého umělce naštěstí neexistuje, takže se jeho uctívání nemůže zmocnit žádná instituce.
Na dohled Svátku zesnulých se vnucuje otázka, jakou má život cenu. Jinou zřejmě ve zdravotnictví, jež se hroutí z rostoucích nákladů, jinou v adrenalinových sportech, jinou pro nešťastníky, kteří se ocitli v koncích, jinou pro pozůstalé a jinou v oblasti obchodování s lehkými topnými oleji. I teror má jistě svou ekonomiku. Jak se vlastně měří efektivita sebevražedných atentátů? Přičítají se životy náhodných obětí k životům vrahů? Odečítají se? Laicky bych řekl, že taková kalkulace vyžaduje složitější matematické operace, nejspíš na úrovni rovnic s všelijakým umocňováním nebo odmocňováním. Pro profesionály však bude asi podstatnější cena trhavin.
Jistě je vznešené obětovat život velké myšlence. Jenže které? Za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
