Strach z ptačí chřipky umožňuje lidem vypořádat se s posledním zbytkem divoké přírody.
Ptačí chřipku zřejmě není rozumné podceňovat, pokud ale máme zatím počítat její celosvětovou bilanci, jde o takový běžný týden na českých silnicích. Tedy alespoň co do lidských obětí. Přesto je tu jeden důvod, proč můžeme už dnes mluvit o tragédii. Strach lidí z nemoci a snaha vyloučit veškerá rizika přinesly zbytečné zabíjení zvířat po tisících. Opět hoří hranice jako při prasečím moru nebo nemoci šílených krav. V takové chvíli je vždy šance alespoň chvíli při pohledu na tyhle ohně zkázy uvažovat o jejich obecnějším významu. Kdo chce, nalezne dnes důvod dvojnásob naléhavý.
Soužití lidí a zvířat začalo před tisíci lety z rozhodnutí těch prvních. A těm druhým nikdy nebylo co závidět. Stala se tažnou silou a pak i živou zásobárnou jídla co nejblíže lidských obydlí. Dodatečně si pak navíc lidé zkoušeli namluvit, že to tak z vyšší vůle má být, protože je přece normální, když ten silnější a chytřejší toho hloupějšího zotročí. Jak nelítostný tenhle postoj byl, ukázala potom moderní doba a její výdobytek – průmyslové velkochovy. Zvířata (nesmyslně zvaná domácí) tu sice s námi pořád žila, pohodlně se ale ztratila z našich očí a jakéhokoli slitování.
Ale jsou tu i dobré zprávy. Postmoderní doba přinesla malý, ale přece jen opačný trend: návrat soucitu a s ním návrat k jisté přirozenosti všech těch koncentráků pro zvířata, která měla tu smůlu, že lidem chutnají.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
