Kulturní tip
„Když jdeš za každým snem, můžeš se ztratit,“ zpívá Neil Young na své nové desce Prairie Wind a ví proč. On sám nemá těch hudebních snů moc, ale jde za nimi dlouho. Tohle album jej představuje ve zklidněné, téměř akustické poloze, jakou známe třeba z titulu Harvest ze 70. let. Místo bouřlivého rocku tu slyšíme ozvuky country, gospelu, větru z prérií. Písničkář album nahrával předtím, než nastoupil léčbu vážného mozkového onemocnění (úspěšnou) a pocit smrtelnosti, vzpomínky i určitá nostalgie tu jsou slyšet. Neil Young je nejkrásnější tam, kde je obyčejný – když přemítá o tom, s jakým záměrem ho Bůh poslal na svět, nebo zpívá, že „tahle stará kytara mu nepatří, že ji má jen na chvíli“. Ať ta chvíle ještě trvá.
„Když jdeš za každým snem, můžeš se ztratit,“ zpívá Neil Young na své nové desce Prairie Wind a ví proč. On sám nemá těch hudebních snů moc, ale jde za nimi dlouho. Tohle album jej představuje ve zklidněné, téměř akustické poloze, jakou známe třeba z titulu Harvest ze 70. let. Místo bouřlivého rocku tu slyšíme ozvuky country, gospelu, větru z prérií. Písničkář album nahrával předtím, než nastoupil léčbu vážného mozkového onemocnění (úspěšnou) a pocit smrtelnosti, vzpomínky i určitá nostalgie tu jsou slyšet. Neil Young je nejkrásnější tam, kde je obyčejný – když přemítá o tom, s jakým záměrem ho Bůh poslal na svět, nebo zpívá, že „tahle stará kytara mu nepatří, že ji má jen na chvíli“. Ať ta chvíle ještě trvá.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
