Celý život vedl souboj se společenskými démony a snažil se je připravit o vliv tím, že je pojmenuje; nakonec sám jednomu z nich podlehl. Michael Černoušek, jeden z nejznámějších představitelů poválečné české psychoanalýzy, zemřel minulou neděli ve věku nedožitých šedesáti let.
Pocházel z rodiny pražského malíře a na studium psychologie se dal relativně pozdě, po vojenské službě. Díky uvolnění na konci 60. let absolvoval i roční stáž na pařížské Sorbonně. Shodu okolností se jeho tvář pro Francouze stala jedním ze symbolů roku 1968: týdeník Paris Match otiskl na titulní straně detailní foto z pražských studentských pochodů, kde vedle Tomáše Halíka vidíme Černouškův obličej. Po škole vystřídal v 70. a 80. letech pár psychologických pracovišť, vzhledem k nepříznivému kádrovému posudku nepříliš významných. Konec režimu jej zastihl v obskurním Psychotronickém středisku pražské Vysoké školy chemicko-technologické: v něm se podle pamětníků mohli psychologové výborně „zašít“ před režimem a věnovat se vlastním zájmům. Černoušek v té době zkoumal dějiny psychiatrického myšlení, lidskou iracionalitu a hraniční obory – v roce 1986 vydal známou Psychologii životního prostředí.
V průběhu 70. let se Michael Černoušek věnoval tehdy oficiálně zapovězené psychoanalýze. Účastnil se ilegálních bytových seminářů, výcvik absolvoval u legendárního primáře Otakara Kučery – jednoho ze dvou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
