Evropské společnosti mají právo požadovat od příchozích, aby se naučili jejich jazyk a přijali jejich hodnoty.
Představte si že dostanete na vybranou: můžete se rozhodnout, zda chcete žít ve společnosti, kde se lidé mohou svobodně sdružovat do volně soutěžících skupin; nebo ve společnosti navzájem segregovaných kmenů, zápasících o nadvládu. Pokud nejste zrovna členem Ku-klux-klanu, sáhnete samozřejmě bez váhání po první možnosti. Má pak taková otázka vůbec smysl? Má, tvrdí renomovaný italsko-americký profesor politologie Giovanni Sartori ve své knize
Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Esej o multietnické společnosti
, která právě vyšla i v češtině.
Strašidelná kuchařka
„Pluralismus“ v názvu zastupuje první typ společnosti, „multikulturalismus“ druhý a „přistěhovalci“ pak katalyzátor, jenž nás nutí k volbě mezi nimi. Jak naznačily první pozitivní ohlasy (Martin Weiss v Hospodářských novinách z 13. 9. 2005 a Petr Zídek v Lidových novinách ze 17. 9. 2005), Sartoriho knize se bude v Česku dařit. Nabízí totiž ideologického bubáka, který se u nás těší velké oblibě. Recept na jeho výrobu je jednoduchý. Vybere se hnutí prosazující nějakou sociální či politickou změnu. Pak se celek tohoto hnutí ztotožní s jeho extrémním a obvykle menšinovým křídlem. Nakonec se názory tohoto křídla vytrhnou z historického a politického kontextu tak, aby ztratily jakoukoli srozumitelnost a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
