V Paříži v poslední době vyhořely čtyři ubytovny azylantů, což vyvolalo politickou debatu. Jak reagovat? Zavřít tyto squaty? Nebo se postarat o to, aby lidské bytosti žily v přijatelných podmínkách?
V červenci zjistila pařížská radnice, že 976 budov v metropoli je v nevyhovujícím technickém stavu. Tato informace by nevzbudila takový ohlas, kdyby nebyla bezprostředně následována sérií čtyř požárů, z nichž tři proběhly ve druhé polovině srpna a zanechaly za sebou 48 mrtvých, z toho 28 dětí. Lze z toho vyvodit něco obecnějšího?
Krvák v ulici Bratrství
Přestože každý z těchto požárů vznikl z jiné příčiny, třem z nich je společné to, že jejich oběťmi byly rodiny přistěhovalců z Afriky. Policie přišla záhy s informací, že jen v Paříži je na 60 domů neoprávněně obývaných většinou přistěhovalci, a ministr vnitra Nicolas Sarkozy prohlásil, že „je třeba zavřít všechny tyto squaty, abychom zastavili tato dramata. Jsou to lidské bytosti, které žijí v nepřijatelných podmínkách.“
2. září v 7.30 ráno, tedy v době, kdy šla většina dětí poprvé po prázdninách do školy, vtrhla policie do prvního squatu. Ten ležel – jakoby symbolicky – v rue de la Fraternité (ulici Bratrství), kde se v jednom patře tísnilo na 70 afrických přistěhovalců, většina z Pobřeží slonoviny. A následovaly další razie. Populárního ministra kritizovali politici, organizace bránící…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
