Přesně před padesáti lety se v Mexiku potkali dva horkokrevní mladíci a začali plánovat revoluci na Kubě. Fidel Castro a Ernesto Che Guevara. Zatímco pověst toho prvního se postupem času notně pokazila, ten druhý se proměnil v idol levicově orientované mládeže napříč kontinenty. Jak se to stalo? Vysvětlení můžeme hledat v idealizovaném příběhu věčného revolucionáře, významnou roli však sehrála ještě jedna věc. Fotografie. Portrét, který z partyzána udělal ikonu, je možná zajímavějším fenoménem než Guevara sám.
Fotograf Alberto Korda nebyl zrovna prototypem revolučního umělce. Za Batistovy diktatury provozoval na Kubě módní a reklamní ateliér a jeho „buržoazní“ snímky příliš neladily s idejemi asketických věrozvěstů socialismu. Nadšení, s jakým Kubánci přivítali změnu režimu, ale Kordu strhlo. Brzy se stal dvorním fotografem Fidela Castra. Šestého dubna 1960 dokumentoval smuteční pochod za oběti výbuchu v havanském přístavu. Fidel řečnil jako obvykle, když vtom do popředí vystoupil Guevara, pár vteřin hleděl do dálky a zase zmizel. Korda zvedl leicu a dvakrát zmáčkl spoušť. Večer snímky donesl do redakce deníku Revoluce. Noviny si z reportáže vybraly záběry Castra a jeho francouzského přítele Jeana-Paula Sartra, o Guevaru zájem neměly. Alberto se vrátil do ateliéru a portrét připíchl na zeď.
Visel tam sedm let. Až jednou se ve fotokomoře zjevil jakýsi italský novinář s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
