Družba Castrovy Kuby a Chávezovy Venezuely vytváří riziko nejenom pro Latinskou Ameriku. Nikoli hrozbu války, ale šířící se neblahou inspiraci.
Proč se minulé pondělí v Praze demonstrovalo před venezuelskou ambasádou? Za svobodné volby v této zemi, v níž sedm let autokraticky vládne Hugo Chávez, a proti sbližování jeho režimu s komunistickou Kubou. Tyto trendy totiž přesahují rámec vztahů mezi dvěma zeměmi.
Díky, Šakale
Chávezovy kontakty s Fidelem Castrem začínají, když pučista z roku 1992 vychází po dvou letech z vězení. V Havaně pronáší veřejnou řeč a prohlašuje se za nepřítele USA a kapitalismu. V roce 1998 vyhrává prezidentské volby a vztahy s Kubou nabírají na intenzitě. O rok později píše dopis teroristovi Šakalovi, který uzavírá slovy: „S hlubokou vírou v naši věc a naši misi, dnes a navždy! Hugo Chávez Frías.“ 8. května 2000 v Havaně veřejně definuje své záměry na expanzi kubánského systému na celou Latinskou Ameriku: „Vždy jsme schvalovali, že venezuelský lid plyne jako velká řeka do moře kubánského štěstí… latinskoamerické a karibské národy mají povinnost se plavit po stejných mořích a nad hlavou mít stejnou hvězdu spravedlnosti, štěstí a práce jako lid kubánský.“
První obětí tohoto plánu jsou sami Venezuelané. Chávez vládne železnou rukou moci výkonné i soudní – státním institucím, vojsku, parlamentu, Nejvyššímu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
