Můj národ je trochu dobrý i špatný

Gheorghe Briceag se narodil roku 1928 v Moldávii. Strávil deset let v sovětském gulagu za polárním kruhem a sedm let ve vyhnanství. Po propuštění pracoval v dolech v Donbasu, později dokázal vystudovat práva a pomáhal spoluobčanům při řešení soudních sporů se státem a jeho úředníky. Je členem moldavského Helsinského výboru a laureátem ceny Homo Homini, kterou uděluje společnost Člověk v tísni za vytrvalou obhajobu lidských práv.

Marek Hudema, Josef Pazderka

30. 7. 2005

Fotografie: Foto Gunter Bartoš • Autor: Respekt

Gheorghe Briceag

se narodil roku 1928 v Moldávii. Strávil deset let v sovětském gulagu za polárním kruhem a sedm let ve vyhnanství. Po propuštění pracoval v dolech v Donbasu, později dokázal vystudovat práva a pomáhal spoluobčanům při řešení soudních sporů se státem a jeho úředníky. Je členem moldavského Helsinského výboru a laureátem ceny Homo Homini, kterou uděluje společnost Člověk v tísni za vytrvalou obhajobu lidských práv.

V sedmnácti letech jste se ocitl v sovětském vězení. Co jste provedl?

Miloval jsem vlast, svou rodnou zemi. Nechtěl jsem Moskvu, Řím, Londýn, ale svoji – Bukurešť. Byl jsem mladý. Ale co jsem měl dělat, když mě rodiče a učitelé naučili milovat můj národ? Je trochu dobrý, trochu špatný, ale miluji ho.

Co jste konkrétně udělal? Jak dostali vás?

Přecházel jsem hranice a chytili mě vojáci. Část dokumentů jsem snědl a zbytek zahrabal do sněhu. Jenže na jaře našli papír, který mě usvědčil. Soudil mne vojenský tribunál za zradu vlasti. Zeptal jsem se jich, jakou vlast jsem to zradil? Moje vlast je Rumunsko. A oni mi řekli: To není Rumunsko, ale Besarábie, Sovětský svaz. Dostal jsem deset let v gulagu. A dva roky ztráty občanských práv. Když mě propustili, směl jsem se pohybovat jen v okruhu dvanácti kilometrů.